Advent a Vánoce měly na Hané nejen své tradice, zvyky, pověry, ale i koledy, rčení a pokrmy. Jak vypadala štědrovečerní večeře, co je štěpánský výslužný koláč a proč se říká: “Svatá Kateřina, věši hósle do komina?” Hanácké zvyky a tradice uchovává emeritní předsedkyně folklorního spolku Hanfos Hana Pospíšilíková, která se obnově a udržování hanáckých tradic věnuje už přes dvacet let.
Advent je obdobím příprav na Vánoce, kdy se bude slavit narození Ježíše Krista. Nesmělo se tancovat, ale s tímto krátkým obdobím je spojená také další spousta tradic a zvyků. Vše začínalo na svatou Kateřinu, kdy lidé měli poslední možnost zajít k muzice. Vše bylo ale trochu jinak, volenka byla čistě dámská a mladé dívky určovaly i muziku. “Odtud máme rčení, že svatá Kateřina věší hósle do komina, protože od té doby se po celý advent netancovalo,” vysvětluje Hana Pospíšilíková.
Adventní čas byl pro mladé Hanačky příležitostí k hledání ženicha, což platilo i na svatou Barboru. Děvčata trhají jabloňové nebo třešňové větvičky a čekají. Pokud jim rozkvetou do Štědrého dne, do roka se vdají. “Mikuláš se z nebe snášel po hedvábné niti. I u nás chodil v doprovodu čerta a anděla, ale doprovázely ho i jiné masky, třeba postava smrti,” doplňuje Mikulášovu společnost hanácká folkloristka. Hanáckými vesnicemi vlastně procházel celý průvod maškar, před Mikulášem navíc chodila figura s bičem a práskala jím. “Tohle všechno jsou ale tradice, které se udržovaly na vesnici. Město řešilo jiné starosti,” dodává Pospíšilíková.
Bílé hávy, dlouhé zobany, tváře potřené moukou a v ruce peroutky. Přesně takhle chodily na kontrolu k sousedkám Lucky. “Kontrolovaly otřený prach, zameteno, uklizenou domácnost. Byla to původně žertovná záležitost, ale děti z nich měly trochu strach,” představuje tradici spojenou s 13. prosincem.
U štědrovečerního stolu na Hané
Bohatí Hanáci vždycky museli ukázat, že na okázalou štědrovečerní večeři mají, tím pádem mohla mít i devět chodů. “Na stole byla štrycla (bochník chleba), vánočka, cibule, krajáč s medem. Každý pokrm měl svoji symboliku a měl zajistit dostatek úrody a bohatství na příští rok,” vyjmenovává součásti slavnostní tabule paní Pospíšilíková. U večeře nechybělo vánočni cokrovi a boži milostě, tedy pěčivo. Pod stolem byl ještě proutěný koš se zeleninou, se vším, co se urodilo na zahradě během celého roku.
Jiné to samozřejmě bylo v chudobných rodinách, tam si o cukroví mohli nechat jen zdát. “Jestli dostali o Štědrém večeru nějaká jablíčka a šest oříšků, tak to bylo všechno. Jedl se oplatek s medem, potom hrachová polévka a tradiční kuba. Maso neexistovalo,” představuje sváteční jídlo chudších chalupníků.
Na velkých statcích se ovšem nešetřilo a u stolu se tak na Štědrý večer sešlo celé hospodářství včetně děveček a pacholků. “Říká se, že na Štěpána není pána, to má jednoduché vysvětlení. V tu dobu totiž mohli pacholci a děvečky přejít ze služby do služby k jinému chlebodárci. Haná byla navíc velmi rozsáhlá a pacholků byl nedostatek, takže pocházeli i z okolních horských oblastí a tyto poslední dny roku jezdili navštívit rodinu,” popisuje život Hanáků o Vánocích Hana Pospíšilíková.
Ke svatému Štěpánovi se váže ještě jedna, čistě hanácká tradice. Štěpánský výslužný koláč byl umístěný na štědrovečerním stole a hospodář ho pak 26. prosince daroval čeledínovi. “Pacholek odjel ke své rodině, kterou celý rok neviděl. Doma dokola pletený štěpánský koláč děvčata zdobila figurkami a ovocem, aby se o něj pak všichni rozdělili,” připomíná další vánoční tradici.
